Než se pustím do obsahu, musím vyzdvihnout, jak vypadá, je to prostě skvost, který chcete mít v knihovně, ne si ji jen půjčit. Má atypickou vazbu, červenou ořízku, bohatou obrazovou přílohu, text není nahuštěný, je krásně přehledná. A teď už k obsahu. Kniha detailně představuje pro mne neznámou událost, která se udála před koncem druhé světové války v Životicích, kdy partyzáni v místní hospodě zastřelili tři příslušníky gestapa. Následovala naprosto nepředstavitelná krvavá msta a další odvetné akce se táhly ještě dlouhou dobu. V kapitolách se střídají pasáže psané jako zážitky jednotlivých aktérů s dokumentární částí, kde autorka vysvětluje veškeré souvislosti. Vše je doplněno fotografiemi a dokumenty, což příběh dokonale dokresluje.I když se jedná o literaturu faktu, ne o román, čte se velmi dobře. Na dějepis jsem nikdy nebyla, ale kdyby mi látku někdo vykládal tímhle způsobem, jsem si jistá, že bych si zapamatovala podstatně víc. Za mě jednoznačně velké doporučení, o této události budu ještě dlouho přemýšlet.
Moc nekomentuji slovně, ale dnes musím . V sobotu jsem knížku přivezla domů v neděli byla přečtená. Opravdu jedním dechem přečteno, ač smutná historie , ale zpracování perfektní. Výborný nápad s dokumenty a fotkami. Ještě musím velice pochválit vazbu. Prostě super! Děkuji Karin! Už se těším na další knížky.
Byl Jsem Mengeleho Asistentem.epub
Download Zip: https://byltly.com/2vCLCL
1 Jednoho dopoledne dostávám od dr. Mengeleho vzkaz, abych za ním neprodleně přišel do velitelské kanceláře tábora F. Rozkaz plním s radostí. Na pár hodin uniknu tísnivému ovzduší krematoria. Ani trocha pěší chůze mi neuškodí. Čerstvý vzduch namísto pachu pitevny a krematoria mi udělá dobře. Těším se i na to, že se trochu vypovídám s kolegy z tábora F, kteří ke mně byli tak milí, když jsem u nich v prvních dnech své lékařské kariéry v lágru pobýval. Přichystám se na cestu, což spočívá v tom, že si pořádně nacpu kapsy cennými léky a poberu pár balíčků cigaret. Nechtěl bych na svou někdejší ubytovnu, na nemocniční blok 12, přijít s prázdnou. Ani by se to na příslušníka sonderkomanda neslušelo. Projdu železnou bránou krematoria, hlídka si poznamená mé číslo a já se vydávám směrem k táboru F. Nespěchám, chci si užít i tu krátkou cestu. Míjím ostnaté dráty ženského tábora FKL, mezi řadami baráků vidím procházet tisíce žen. S oholenými hlavami a v rozedraných šatech vypadají všechny stejně a odpudivě. Myslím na svou ženu, na patnáctiletou dcerku a její bohaté kučery, na šaty vymýšlené při dlouhých rodinných poradách. Je to už tři měsíce, co jsme se na ram- 81
3 přijímá. Teď už se pozdravíme docela přátelsky, moc nechybí a řekl by mi, abych přišel zas. Málo platné, jméno dr. Mengeleho, krematorium a cigarety udělaly s esesáckým vazalem své. Teď už mohu klidně strávit pár hodin se svými kolegy. Nejprve však musím vyřídit, co je třeba. Vstoupím do velitelského baráku a čekám v předpokoji, dokud se mě službu konající voják nezeptá, za jakým účelem jsem tu. Pak ukáže na jedny dveře, těmi vstoupím do pěkně zařízené pracovny. Na zdech je plno grafů, které ukazují početní stavy vězňů v Osvětimi v různých pravidelných periodách. Na jedné stěně visí velkoformátová hlubotisková fotografie obrýleného Himmlera v ozdobném rámu. V místnosti sedí služba, dr. Mengele, chirurg Hauptsturmführer dr. Thiló a Obersturmführer dr. Wolff, který mě ještě nezná, neví, že jsem patologem krematoria. Dá se se mnou do řeči. Říká, že ho anatomická patologie velmi zajímá a že nemít tak málo času, býval by se přišel podívat na nějakou tu zajímavější pitvu už dřív. Teď ale pracuje na jisté rozsáhlejší vědecké studii a dal si mě zavolat proto, aby to se mnou probral. V táboře, povídá, je velice častý výskyt střevní úplavice, která v devadesáti sedmi procentech končí smrtí. Pokud jde o klinický průběh nemoci, má zcela jasno, až dosud provedl několik tisíc vyšetření, o nichž má ty nejpřesnější záznamy. Jeho práce však není dokonalá, protože nutnou podmínkou zpracování rozsáhlého vzorku nemocných je vedle klinického pozorování také analýza pitevních výsledků velkého počtu pacientů zemřelých na průjmové onemocnění. Všechno je mi už jasné. Také dr. Wolff je badatel! Ve vražedné, kouřem z krematorií prosycené atmosféře osvětimského koncentráku chce i on profitovat z chorobných příznaků mnoha set tisíc třicetikilových lidských trosek stižených průjmem a prove- 83
4 BYL JSEM MENGELEHO ASISTENTEM dením pitev velkého počtu mrtvých odhalit vnitřní projevy nemoci, jež byly dosud lékařské vědě skryty. Dr. Mengele chce vyřešit tajemství rozmnožování druhu zkoumáním neomezeně použitelného lidského materiálu, respektive vzorků dvojčat. Dr. Wolff zase hledá příčiny průjmového onemocnění. Důvody jsou přitom všeobecně známy. Střevní úplavice vzniká podle následujícího receptu: vezmi člověka, muže nebo ženu, případně nevinného dospívajícího, vytrhni ho z jeho domova a o všecko ho ober. Stovku takových pak po šesti týdnech v ghettu nalož do jednoho vagonu a pošli s vědrem zkažené vody do Osvětimi. Tam je po tisících nacpi do baráků, které měly původně sloužit jako maštale, podávej jim plesnivý chleba z mouky ze žaludů, margarin z hnědého uhlí a vodnatý salám z masa zdechlých koní v hodnotě 700 kalorií na den. To ať nebožáci zalévají půl litrem polévky vařené z kopřiv nebo krmné řepy, bez tuku, mouky i soli. Přibližně za čtyři nebo pět dní tu máš střevní úplavici, která do tří týdnů skončí tím, že pacient přes veškeré lékařské snažení zemře. Dr. Wolff vyjadřuje názor, že pro tu část své vědecké práce, která bude založena na pitvách, potřebuje alespoň sto padesát kusů pitevního materiálu. Do hovoru se zapojuje i dr. Mengele, který se domnívá, že při sedmi pitvách denně bych mohl být se sto padesáti mrtvolami hotov za tři týdny. Ohrazuji se a rezolutně prohlašuji, že chtějí-li ode mě seriózní, precizní práci, o čemž nepochybuji, pak na sebe za žádných okolností nevezmu víc než tři mrtvoly denně. Na tom se nakonec dohodneme. Krátkým pokývnutím jsem propuštěn. Zajdu za svými kolegy v nemocničním bloku 12. S radostí přijmou donesené léky a kuřivo, ale z jejich tváří i slov vyciťuji příznaky rozmrzelosti a únavy. Jsou ještě pod vlivem smutného konce 84
5 českého tábora. I je začíná zvolna přemáhat vědomí bezvýchodnosti vlastního osudu, jako se to stalo i mně, s tím rozdílem, že v mém případě to nebylo pozvolné, ale uvědomil jsem si to během jediného okamžiku, jakmile jsem poprvé prošel bránou krematoria. Dodávám jim odvahy, nabádám je, aby vydrželi. Vykresluji jim čím dál příznivější vojenskou situaci. Čtu denně noviny a mohu tudíž podat vyčerpávající informace. Loučíme se vřelým stiskem ruky. Rozchod a loučení v lágru jsou vždycky tak trochu spojeny s dojetím. V každém případě však musím ješitně uznat, že jestliže ve své situaci dokážu dodávat odvahy druhým, jsem odolný jedinec. 85
Většinu informací jsem už věděla, některé mě ale překvapily. Anorektiček je mi opravdu líto. Přednáška se mi moc líbila, byla zajímavě udělaná. Asi jsem si to jen zopakoval a připomněl, co to vlastně přesně
BYL JSEM OPĚT NA BONREPU František Jelínek, červen 2010 A máme tu problém, pánové Chtěl jsem napsat, že opět po 52 letech. Jenže jeden přítel praví, že jsme tam byli po druhém ročníku, bylo by to tedy
ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla
Deník,,správnýho psa Ne, ne, ne a ještě jednou ne! Neolíznu tě! A nekoukej tak na mě! Opakoval jsem, ale marně. Aneta se na mě pořád koukala svýma smutnýma očima a musím říct, že tohle jí jde fakt dobře.
Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.
Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího
Příloha č. 1 20 proseb dětí MILÁ MAMINKO A MILÝ TATÍNKU 1) Nikdy nezapomeňte: jsem dítětem vás obou. Mám teď sice jen jednoho rodiče, u kterého převážně bydlím, a který se o mě většinu času stará. Ale
PETRA NAHRADIL ÁDA Všichni mi říkají Áda. Tedy ti, co mě znají. Trenéři, hráči, lidi kolem hokeje, dokonce i v médiích jsem býval jmenovaný jako masér Áda Bílek. Místo skutečného křestního, jež bylo a
Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat
1 NA CHALUPU, KAM NECHCI Za výzo jsem dostal od mámy a Richarda Nintendo. Chtěl jsem ho nechat doma, aby bylo jasný, že si mě za dárek, i když je suprovej, nemůžou koupit. Stejně to vymyslel on, mamka
1 Tereza Čierníková INZERÁT 2 Postával jsem na jednom z nejnudnějších vlakových nádraží hlavního města. Bylo krásné počasí, což bylo v době, ve které jsem žil, velkým plus. Žil jsem vlastně v době, kdy
Chaloupka Ten les je nějakej divnej. A že jsem už lesů prošel dost. Lesy jsou různý. Hustý, řídký, tmavý, smíšený, smrkový, borový, nebo třeba zabordelený. Tenhle ne. Tenhle je prostě divnej. Takovej tichej. 2ff7e9595c
Yorumlar